Dominika Černohorská: ráda se obklopuju krásnem a životem

Co tě v poslední době opravdu potěšilo?

Tý jo. Mám za sebou nabité období plné všemožných zážitků. Ale když bych teď měla zmínit, co mě napadlo jako první, tak to byli dudci, kteří se nám uhnízdili ve vinohradech.

A pak taky – začalo léto a my jsme otevřeli sklep. V pátek jsem seděla u sklepa, pracovala s výhledem na sklepní uličku a Děvičky a pozorovala lidi, co nás neznají a co k nám přišli na skleničku. Tohle mám ráda, když přijde někdo, kdo nás vůbec nezná, jde kolem a pak je rozradostněný tím, jak mu to víno chutná. Já sedím kousek dál, potichu a mám z toho opravdovskou radost.

Jak podle tebe vypadá ideální začátek dne?

Jo, tak ten jsem měla asi včera. Na Slunovrat jsem si brzy ráno vyšla na Stolovou horu nad Klentnicí a na mém oblíbeném místě jsem si z batohu vytáhla snídani a kafe a čučela do krajiny.

Jsi žena mnoha rolí – co tě na tom všem nejvíc baví? :)

Právě ta pestrost. Miluju to. Můžu přeskakovat a někdy, když to zrovna jde, se to snažím dělat i podle toho, na co mám náladu, co mi zrovna jde nebo co potřebuju.

Co pro tebe znamená krajina, kde žiješ a pracuješ?

Já se moc ráda obklopuju krásnem a životem. Potřebuju to, je to něco, co mě nabíjí, přináší uzemnění, ale i kreativitu. Pálavu miluju, ale miluju obecně šťavnatou krajinu. Živou, pestrou. Letošní jaro bylo neskutečné – nemohla jsem se nasytit pohledem, vůněmi, zvuky. Každý rok asi říkám, že „letošní“ jaro je krásnější než ta předtím. Ale to LETOŠNÍ, to byl fakt unikát. Takže znamená to moc, myslím, že je to pro mě možná skoro tak důležité jako lidi, kterýma se obklopuju. Krajina mě dokáže nabít a uklidnit někdy stejně, jako přátelé.

V rozhovoru jsi řekla, že tě těší dělat něco hmatatelného. Co je pro tebe důležité u tvoření čehokoliv?

Smysl. Přesah. Nemusí to být vždycky nutně to, že zemědělství děláme pro další generace. To je fakt a je to důležité. Ale může to být i jednodušší.

Jaké ženy tě inspirují – v práci nebo osobním životě?

Všechny ženy. Nemám konkrétní vzory, ať už žen nebo mužů. Nemám ani takový ten pocit, že bych někdy chtěla být jako někdo. Baví mě se inspirovat, načichávat vnímání a tvoření ostatních. Mám úžasné ženy kolem sebe, blízko. A je taky skvělé, že kolem mě občas i nějaké proběhnou nebo se zastaví jen na chvilku.

Včera jsem na Instagramu viděla, že Dua Lipa dostala dopis od Spice girls před koncerty ve vyprodaném Wembley stadium v Londýně. Psaly v něm, že jí přejí hodně štěstí a že to je Girl Power. Tak já bych nám do všech bublin, nejen do té vinařské, moc přála víc takovéto girl power podpory. To je totiž tak hezké, opravdu ze srdce přát úspěch a štěstí jiným ženám. A jsem si jistá, že to vytváří podpůrné, úspěšné a moc příjemné prostředí, ve kterém se pak žije dobře všem.

Tvoje blízká kamarádka je architektka – máte podobný pohled na krásu, prostor, estetiku?

Je něco, co jste se od sebe navzájem naučily? Jé, to je milé. Tak tato žena mě inspiruje dlouho a i po 25 letech, co se známe, to pořád trvá a furt je to osvěžující. Myslím, že se od sebe vlastně pořád učíme a je hezké, že vedle sebe jdeme tak strašně dlouho. Učím se od ní větší životní lehkosti. :)

A estetice samozřejmě. Je autorkou rekonstrukce našeho pavlovského sklepa. No a ve svém instagramovém biu má napsáno „natural wine snob“. Haha. Takže evidentně jde moje stopa taky cítit. Ale napsala to tam samozřejmě s nadsázkou. Jezdí se mnou totiž na spoustu akcí a krásně do toho našeho vinného světa vplouvá. A je mou láskyplnou podporovatelkou ve všech směrech života.

Kdy se cítíš nejvíc sama sebou?

Když můžu tvořit podle své vlastní intuice.

Co ti pomáhá se zastavit a dobít energii?

Vinohrady, krajina, výhledy, zelená a čerstvý vzduch.

Kdybys mohla cokoliv udělat jen tak, pro radost, co by to bylo?

Skočit si do moře a chvilku nevyplout.

Nedávno jsi řekla, že chceš víno trochu demytizovat. Je nějaké další téma, co by si demytizaci zasloužilo?

Vinný střik! Moje velké téma. Přála bych si, abychom jako národ proměnili lásku k proseccu v lásku k vinným střikům z moravského vína. Je to low alko, osvěžující, bublinkové. Není lepšího letního pití. My u nástroje ve sklepě mícháme střiky s jadranskou Jamnicou, která je slaná. K slaným pálavským vínům to jde skvěle a třeba s Frankovkou je to úplně boží!

No a pak bych si ještě moc přála, aby všechna ta pozornost od technologického procesu vzniku vína se přesunula na místa, kde je skutečná podstata.

Přála bych si, aby mi v restauraci o vínech neříkali, kolik dní probíhala macerace a jak dlouho to leželo v sudu, ale kdo za vínem stojí, jaké má vinice, kde leží, jak vypadají, jaký byl ročník nebo jaká je myšlenka toho konkrétního vína.

Co si podle tebe lidé nejčastěji romantizují, když si představují život vinaře?

Myslím, že všechno a nic. On je ten náš život vlastně děsně romantický, ale jde taky o to, jak si představuješ romantiku. :)) Pro mě je to třeba to, že každé ráno, když vstanu, otevřu oči a vidím Pálavu. A taky to, že můžu být venku.

Že moje práce je tvořit víno. Romantické může být i to těžké, co je plně v rukách přírody. To, co není romantické je administrativa, byrokracie. To je teď aktuálně to, co mi vlastně přináší smutek. Jsem zavalená věcma, co mi nedávají smysl a berou mi čas, který bych chtěla věnovat tomu, co mi smysl dává.

Co umíš nejlíp uvařit – a komu bys to uvařila?

Haha, nejlíp umím vařit „co dům dal“. To mě i nejvíc baví. Čím míň surovin, tím líp. Recepty mi moc nejdou. Ale pozvat někoho na „co dům dal“ je divné a ztrácí se z toho to kouzlo, takže je to spíš takové umění, co vytasím, když kolem není nikdo, kdo má nějaký konkrétní plán. :)

Jaká je tvoje oblíbená část dne – a jak ji nejraději trávíš?

Já mám ráda rána a dopoledne. Jsem čerstvá já i vzduch kolem. A mám energii. A pak miluju západy slunce. Mám oblíbené místo, kam chodím nebo zastavuju, když jedu kolem a čučím jak sluníčko zapadá za Dunajovské kopce.

Oblíbená kniha, film, seriál, píseň a podcast?

Toho je strašně moc! Já vždycky všechno prožívám v ten daný okamžik a moc věci neudržím dlouho v paměti.

Začneme hudbou, ta je pro mě důležitá. Nedávno jsem na akci, kterou jsme právě s Barbarou (pozn.: kamarádka – architektka) pořádaly, pozvaly Katarzii s klavírem a to byl teda velký zážitek. Ještě to ve mně doznívá.

Filmy mám oblíbené, ale těch bych teda musela napsat moc. Nedávno jsem viděla „Call me by your name“ a ten ve mě stopu zanechal. Nebo „Až na věky“. Ale abych to odlehčila, na Netflixu je nově Dirty dancing: Havana nights a to jsem si teď dala po letech a dostalo mě to podle mě úplně stejně jako v šestnácti. Haha.

Seriál – řeknu asi ten, který jsem viděla třeba desetkrát. Je to seriál Neviditelní, který natočila Česká televize a je o vodnících, kteří žijí mezi námi. :)

Podcasty poslouchám, baví mě Podhoubí, Sedláci v éteru, ale většinou neposlouchám konkrétní podcasty, ale spíš rozhovory s lidmi nebo konkrétní témata. Mám takové etapy. Teď třeba ráda poslouchám rozhovory s Markem Orko Váchou.

Co je tvoje největší guilty pleasure?

Z jaké oblasti? Napadají mě hned jídla. Kuličky z IKEA. Rybí majonézový salát od Varmuži. Jo a dívala jsem se na Bachelora. Viděla jsem kousek a pak nemohla přestat a strašně jsem se těšila, až to skončí! Haha.

Nejhezčí kompliment, který jsi kdy dostala?

Aaaa, ty jo. Mě asi nejvíc zasáhnou a potěší komplimenty od žen. Ty když přijdou, tak mám pocit, že jsou vždycky opravdové.

Oblíbená cestovní destinace?

Moříčko. Slovinské nebo chorvatské. Já tu čistotu, svěžest a slanost miluju. Mám pocit, že k životu moře děsně potřebuju.

A Bali. Můj taťka tam část roku žije, byla jsem tam několikrát a žádné jiné místo na mě nedýchlo tak silnou spiritualitou začleněnou do každodenního života.

Cestování mě baví a nabíjí a potřebuju ho, ale já jsem šťastná doma. Když mám volno a můžu být doma, je to nádhera. Nebo vyjet do lesů do jiných částí republiky. A Vídeň mám kousek, když potřebuju město.

Máš nějaký zlozvyk, kterého by ses chtěla zbavit?

Jistojistě scrollování na Instagramu!

A na konec: kam chodíš nejraději na jídlo v Praze a kam v Brně?

No tak v Praze je to stoprocentně Alma. Miluju tu pestrost na talíři a to, že mě tam vždycky strašně moc věcí chuťově, surovinově, strukturově, nápadově překvapí. A taky miluju almí kolektiv a atmosféru.

V Brně? Ha, Chlebíčkárna EMA! Tak chodím hodně ráda, ale ne moc často. Ale není to guilty pleasure, že ne? :)